Ahoj lidičky,
jmenuji se Luna. Jsem asi rok stará kočicka. Narodila jsem se na okraji Berouna, v areálu mezi náklaďáky. Od miminka jsem velká bojovnice a ze všech sourozenců jsem přežila jenom já. Cele léto a podzim jsem strávila venku sama a hladová.
Před Vánoci jsem však našla útočiště v jednom autoservisu, kde si mi hodný zarostlý pán dal najíst a teplou deku. Oplatila jsem mu to pomazlením a on mi pak každý den plnil misku. V lednu mě ten pan posadil do auta a odvezl mě za svou rodinou. Čekali tam na mě dvě roztomilé děti a moc milá paní, která mi hned dala misku s papáním a teplý pelíšek. Ta paní na mne tak hezký koukala, hladila mě a já jsem věděla, že se do mě okamžitě zamilovala. A tak jsem našla svůj domov.
Druhý den začalo veterinární kolečko a koupání. I to jsem zvládla na jedničku. Pak přišlo první očkování, to se mi už tolik nelíbilo – měla jsem po něm teplotu, ale moje dvounohá maminka u mne spala na zemi, aby věděla, ze jsem v pořádku a hlídala mě.
Já si všechny zamilovala a všichni miluji mě, dokonce mi dovolili spát s nimi v ložnici a lidské mládě mi dokonce věnovalo svou postýlku, abych mu byla nablízku.
Byla jsem u svých lidí už tři měsíce, už mi bylo 11 měsíců tak se rozhodli nechat mě vykastrovat. 30. března jsem podstoupila kastraci, po narkóze mi taky nebylo dvakrát dobře, ale opět se o mne všichni starali. Při vyndání stehů se však stalo něco, co maminka nečekala. Paní doktorka ji řekla, že mám v bříšku tekutinu. Pak udělala různá vyšetření a řekla, že to je určitě FIP!
A to už se pak všichni věnovali mamince, protože ta spadla pod stůl... Pak moc brečela a svírala mě v náručí... Nakonec se dozvěděla, že FIP se dá už dnes léčit, jenže léčba stojí takovou spoustu peněz, kterou moji lidé nemají. Kdyby měli, dali by cokoli, ale takhle mohou dát jen část a co dál??? Moc prosím vás všechny - pomozte jim mě zachránit! Já bojují, ale bez téhle drahé (a jediné možné) léčby to nezvládnu!
Maminka se obrátila na Pražský spolek ochránců zvířat a ten uspořádal sbírku na mé uzdravení. Pokud mi tedy chcete pomoci, prosím, pošlete, i třeba jen malou částku, na účet 179500872/0300 na k tomu napište, že je to pro mě – kočičku Lunu.
Za sebe a za své lidi vám z celého srdíčka děkuji!
Luna
Asi dvouletého, bílomourovatého kocourka, kterému jsme v našem útulku dali jméno Simba, našli 1. dubna strážníci Městské policie v Říčanech. Původně si mysleli, že je mrtvý, ale ukázalo se, že žije, ačkoli má (zřejmě po nárazu auta) rozdrcenou čelist a vyhřezlé očičko. Později se ukázalo, že má i vyražené zuby a krvácí do dutiny ústní. Strážníci jej ihned vzali na místní veterinu, kde doktor provedl operaci rozdrcené čelisti a zašil mu víčko vyhřezlého oka, protože tím by se mohlo (snad) stát opět aspoň částečně funkčním. Poté volali k nám do útulku Kocour Felix v Klecanech, zda bychom se o kocourka po operaci postarali. Souhlasili jsme, a tak nám jej dovezli. Byl ještě částečně v narkóze a moc nevypadl, že by přežil. Ale už druhý den si sám sedl, mazlil se a bylo jasné, že má vůli žít. Vzali jsme jej na kontrolu k našemu veterináři a ten řekl, že oko se nakonec zřejmě bude muset vyndat. Ale hlavně kocourek nemohl s operovanou tlamičkou jíst, a tak bylo nutné mu zavést jícnovou sondu. To však už Říčany zaplatit nemohly, a tak to bylo a cokoli dalšího také bude na nás. Ale přece jej nenecháme zemřít, když se sám tak strašně snaží žít! Je to nesmírně přítulný, mladý kocourek.
Naše výdaje na veterinu však zatím činí zhruba 3.000 Kč, a ještě se zřejmě zhruba o 3.000 Kč zvýší. Prosíme tedy všechny hodné lidi, kteří si to v dnešní době ještě mohou dovolit o příspěvek na zavedení jícnové sondy a brzkou operaci očička! Každá částka velmi pomůže!
Účet: 179500872/0300, heslo Simba z Říčan.
Moc vám děkujeme a jakékoli informace o tom, jak se Simbovi daří vám rádi zašleme nebo je posléze najdete na našem FB a instagramu. A pokud byste tušili, kdo je majitelem Simby, dejte mu o něm prosím vědět, ať nám napíše nebo zavolá, jestliže o něj má ještě zájem.
Rézinka, Zrzeček ( s bílým koncem ocásku) a Zrzounek (všichni naroz. 2021) zatím ještě žijí na pozemku domu svého původního majitele v obci poblíž Prahy. Bohužel dovnitř nemohou, protože je majitel opustil a dům prodal. O hladu sice nejsou, protože je krmí hodná paní sousedka, ale vzít si je také nemůže, a tak jsou jen venku a nemají kde být. Přitom jsou to naprosto úžasní, přítuní tvorové, kteří milují lidi, a navíc jsou velice krásní. Pravděpodobně jsou to sourozenci, ale navíc Rézinka a zrzeček se mají moc rádi a jsou stále spolu, zatímco Zrzounek se s nimi také kamarádí, ale může být i bez nich. Pro všechny tři proto nyní hledáme domovy, pro Rézinku a Zrzečka společný a pro Zrzounka buď také společný s nimi nebo samostatný. Ideálně v domku se zahrádkou na bezpečném místě. Kdo jim dá domov, dá veliký dar především sám sobě – jsou úžasní!
Dvě žlutooké mourinky Růža a Malinká (naroz. 09/2022) byla jako opuštěná třítýdenní koťátka nalezeny v září minulého roku v králíkárně v jižních Čechách poté, co jejich kočičí mámu přejelo auto. Hodná nálezkyně je převezla do bytu v Praze – Stodůlkách, kdy holčičky vypiplala. Vyrostly z nich malé krásné šelmičky – vymazlené, hravé, pohodové a čistotné a nyní hledají domov u někoho, kdo by je měl rád. Jsou již vykastrované a očkované. Vyrostly v partě svých sourozenců a klidné rodině, jsou zvyklé bez problému cestovat v přepravce (i v MHD a vlakem), nemusí příliš malé děti (nechtějí být jako hračka, nemají rády křik), to se raději schovají. Jinak si rády hrají a mazlí se. Budou ideální kámošky do každé klidné domácnosti.
Už to vypadalo, že máme ještě chvilku klidu před začátkem kotěcí sezóny, když se k nám dostala tahle kauza. Všechny pochází z "depozita" jedné kočkařky, která žila v průmyslové zóně v Praze v garsonce. Paní se o kočky starala, ale bohužel se to zvrtlo. Zvrtlo se to až do takové míry, že k ní přijela KVS a nařídila kočky zabavit.
Když jsme souhlasili s jejich příjmem, rozhodně jsme nečekali takovou katastrofu. Přijali jsme osm zvířátek, ze kterých je víceméně zdravá jen jedna kočka. Jedno koťátko bohužel už není mezi námi.
Mezi kočkami je maminka, která měla dvě přibližně dvoutýdenní nemocná koťátka. Ona i její děti byli nemocní, koťátka měla zalepený nos i oči, špatně se jim dýchalo. Maminka měla zanícené mléčné, takže pro koťátka ani neměla mléko. Pro jedno ze dvou koťátek už bohužel bylo pozdě. Už když se k nám dostalo, bylo celé studené, umíralo, nechali jsme ho tedy bezbolestně odejít. Malá Viki, se ale statečně poprala s nemocí a teď už začíná prospívat. Maminka ji kojit nemůže, takže jsme každé tři hodiny v krmící službě.
Kocourek Mimi oproti ostatním vypadá ještě dobře. Bohužel ale ani on není zdravý, divně chodí. Bude ho příští týden čekat vyšetření, snad to nebude nic vážného.
Další je párměsíční kotě, je na tom velmi špatně. Ale má vůli žít, pořád by se jen mazlil. Bez boje to s ním nevzdáme.
Merli je zubožený huňáček. Byl celý zadredovaný, hrozně smrděl. Je to ale mazlík a klidný kocourek, je na dobré cestě. Kocourek Mimi plete nožkami, divně chodí. Bude ho příští týden čekat vyšetření. Kočička Lili oproti ostatním vypadá sice dobře, bohužel jí pro změnu za cca dva nebo tři týdny čeká porod a péče o koťátka. Dvanáctiletá bengálská kočka je hubená, ale zároveň napuchlá, tu také čeká podrobné vyšetření. A poslední kočička Micinka, vypadá zdravotně v pořádku, ovšem situaci snáší špatně psychicky.
Se všemi nás čeká spoustu práce a výdajů. Takoví chudáčci nás budou stát desetitisíce. Bez vaší pomoci jim nemůžeme dopřát život, jaký si zaslouží.Pokud byste chtěli na kočky přispět, můžete tak účinit na účtě 179500872/0300 nebo pomocí QR kódu, do poznámky "7 koček". Všem moc děkujeme!
FIP - odvěký nepřítel všech koček a jejich záchranářů. Tahle doba je těžká, jak pro obyčejné lidi, tak i pro ty, kteří se snaží pomoci těm, co si sami nepomůžou. Náš útulek se už několik měsíců pohybuje v šílené finanční situaci. Dnes přišla rána - Naty má suchou FIP. Naty je kočička z Vysočan, kterou jsme k nám přijali v roce 2020. Natka se ocitla na ulici s jednou kámoškou a se svou dcerou. Bohužel, jak se snažila přežít a najít něco k jídlu, připletla se ke špatným lidem. Žila na starém vysočanském nádraží a různé rány a nadávky pro ní nebyly žádnou vzácností. Jak dlouho tam chudinka přežívala, nevíme. Každopádně před vánoci roku 2020 konečně poprvé zažila pocit bezpečí, tepla a plného bříška. Jenže lidem nevěřila a nevěří jim doteď, tak byla odsouzená k dlouhému pobytu v útulku. Zvykla si tu u nás, chodila ven do voliér, nebo spinkala v pelíšku, sledovala nás z povzdálí.
Jenže letos začala Naty chřadnout, zkoušeli jsme s ní různé věci, nic nezabíralo až dnes veterinářka došla k diagnóze, která mnohé kočičí záchranáře pošle do kolen - suchá FIP. Stojíme tedy nad velkým rozhodnutím - buď do Naty investujeme přes 15000 a ohrozíme tím chod našeho útulku nebo Naty na tomhle světě už nedostane další šanci. Jaká je cena kočičího života? Jak se rozhodnout v takové situaci? Momentálně tahle otázka není v našich rukou, ale ve vašich. Víme, že mezi našimi sledujícími máme mnoho lidí se srdcem na pravém místě, kterým život takové utrápené duše, jako je právě Natka, nebude lhostejný. Proto prosíme každého, kdo má možnost a chuť, aby poslal pár korun na Natálky léčbu. Věříme, že tu mezi vámi je spoustu dobrosrdečných lidí, díky kterým Naty bude moct zahájit léčbu a získá další léta na tomhle světě.
Jaká je cena kočičího života? Pro člověka to může být pár korun, pro Naty to znamená rozdíl mezi životem a smrtí. Pokud byste Naty chtěli přispět na léčbu, můžete tak účinit na účtě 179500872/0300 nebo skrz QR kód. Všem skvělým lidem moc děkujeme!
Valentýn je jeden z nejmazlivějších kocourků, které jsme v našem útulku měli. Asi žil původně s lidmi, ale buď jej vyhodili nebo se ztratil – tak či tak se začátkem letošního února najednou objevil u kolonie volně žijících koček v Brandýse. Paní, která tam kočičky krmí se jej hned všimla - nejen proto, že na rozdíl od ostatních strávníků nebyl vůbec plachý, ale hlavně proto, že místo pravého očička měl jen velkou krvavou ránu (na fotce již z nejhoršího vyčištěno). Odchytila jej tedy - bylo to právě na Valentýna - a obrátila se na PSOZ, jestli bychom se o něj mohli postarat. Samozřejmě jsme neodmítli a kocourek hned druhý den jel ke skvělému specialistovi na oči, MVDr. Marxovi. A výsledek byl jasný – očičko je těžce zraněné, nekrotické a musí ven. Nechali jsme jej tedy odoperovat. Operace byla spěšná, ale, přesto, že je na nás pan doktor hodný, se vším stála přes 4.000 Kč. A to je pro nás v současné době, kdy se všechno co kočičky potřebují, strašlivě zdražilo, veliká částka.
Kocourek je nyní již po úspěšné operaci a dokonce ve výborné dočasné péči - paní krmička, která jej zachránila, se rozhodla, že se o něj bude po operaci starat.
Abychom však mohli příště pomoci dalšímu kocourkovi nebo kočičce s finančně náročnou veterinární péčí, moc prosíme hodné lidi, aby nám na operaci kocourka Valentýna přispěli. Každá stokoruna velice pomůže a nám to umožní zachránit někoho dalšího. Pokud tedy chcete a můžete, pošlete prosím jakoukoli částku na účet 179500872/0300, heslo Valentýn. Moc za všechny ty, které nám pomůžete zachránit, děkujeme!
Mína (černobílá, naroz. 2015) a Čip (chlupatý, naroz. 2017) jsou dlouhou řadu let nerozlučnými parťáky. Po celou dobu žili v báječném domově (asi 50 km od Prahy) s lidmi, kteří je milovali a dobře se o ně starali. Bohužel před dvěma lety se jejich lidem narodilo miminko a po krátké době se u něj projevila silná alergie na kočičí srst. Rodina se snažila najít pro kočičky domov, ale bohužel marně. Přitom oba jsou opravdu báječní - je vidět, že měli opravdu pohodový život. Mína si musí na nové lidi chviličku zvyknout, ale po půl hodině se už s návštěvou intenzívně mazlí. Čip je navíc dokonale kontaktní "na první dobrou". Oba jsou klidní, neničí zyřízení bytu a jsou zvyklí na kočičí toaletu a na škrabadlo. Jsou kastrovaní a očkovaní a pro nové majitele to budou skutečná sluníčka do života. Ale opravdu musí jít bydlet spolu. Pokud by se to nepodařilo, museli by nejpozději do konce března do útulku, protože miminko na tom opravdu není dobře. Dáte jim domov?
Chantallku k nám lidé přinesli v den naší každoroční Vánoční akce. Původně to vypadalo, že má nějakou rýmu, pak se z toho ale vyklubala FIP. Bohužel se k ní léčba nedostala včas a tak Chantalle virus pronikl až do nervové soustavy a ona oslepla. Neuro případ slepé kočky jsme v útulku ještě neměli. Nevěděli jsme, jestli Chantalle bude ještě vidět, jestli se ntrápí, jestli by pro ní uspání nebylo vysvobozením od nedobrého života. Ale Chantalle i přes slepotu žít chtěla. Vrněla při sebemenším dotyku, hrála si, skotačila, akorát nechtěla jíst. Museli jsme to s ní zkusit. Zvýšili jsme tedy dávkování léku na FIP a čekali. Zezačátku Chantalle nevypadala nic moc, neviděli jsme moc pokroky, ale pak to přišlo. Očička se pomalu začala čistit, už nebyly tak zakalená, jako předtím. Chantallka začala vidět a pak i sama jíst.
Dnes je Chantallke přibližně ve třetině léčby. Z původně mizerně vypadajícího osmisetigramového kotěte je z ní jednoapůlkilová kočka. Hraje si, jí a mazlí se. Jak mohlo kotě s FIP přežít někde venku nevíme, spíš jí asi někdo vyhodil.
Jenže neuro FIP je pro náš útulek velmi náročná na finance. Aby Chantalle žila a nemuseli jsme kvůli tomu ohrozit ostatní kočky, bude potřebovat vaši pomoc. Přispět na Chantallku můžete na účet 179500872/0300 nebo pomocí QR kódu zde v příspěvku. My i Chantallka vám moc děkujeme!
Tato mladá mourovatá kočička byla odchycena v noci 21.1.2023 v ulici Žirovnická u budovy ČTK ( Praha 10 - Záběhlice. Na stejném místě se nacházela i předchozí noc, ale bohužel se ji nepodařilo hned odchytit.
Kočička vypadá ve velmi dobrém zdravotním stavu, nedrbe se, kožíšek má jemný a pečlivě udržovaný. Na první pohled žila v domácnosti. Nyní je u lidí, kteří ji našli. Sice se leká hlasitějších zvuků, ale když se na ní nespěchá, tak začíná být mazlivá. Pokud tušíte, kdo může být majitelem, dejte mu prosím kontakt psoz@seznam.cz nebo 728 193 712. Nebo nám dejte kontakt na něj.
