Snad to zavinila mírná zima, snad nezodpovědní lidé, kteří nekastrují kočky a pak vyhazují koťata do lesa či jinam, nejspíš kombinace obojího... Faktem je, že takové množství bezprizorních koťátek, která se na nás valí letos, nepamatujeme. Prakticky nemine den, aby nevolal někdo, že našel kotě, ale píše skupinku hladových a vyhublých koťátek nebo maminku s koťátky či vysoce březí kočičku těsně před porodem. A my nemáme to srdce těm lidem říci (jako jim to často radí organizace veřejné zprávy), aby je nechali, kde jsou, že si kočky nějak poradí. Výsledkem je, že nyní máme v útulku a několika dočaskách celkem skoro 50 koťátek plus asi sedm maminek.
Jenže každé přijaté (případně u nás narozené) koťátko pro nás znamená, kromě standardních výdajů na krmení navíc 600 Kč, které musíme dát za základní veterinární péči – odblešení, odčervení a vakcinaci. To znamená, že již koťátka, kterých jsme se ujali (nebo jejich březích maminek) za poslední zhruba tři měsíce, nás stála jen na těchto věcech 30.000 Kč.
Bohužel tím to nekončí – i nadále nám denně volají lidé, že našli koťata, a tak to bude, jak víme, až do listopadu. Jenže my už na další nemáme dost peněz!
Máme je tedy nechat osudu? Kdokoli obvolá pražské útulky, zjistí, že naprostá většina z nich má stop stav a s nálezci dále nediskutuje. My však tohle udělat nechceme! Jenže dál zachraňovat maličké, bezmocné nalezence již nedokážeme bez pomoci vás – hodných lidí, kteří se třeba sami koťátek ujmout nemohou, ale jejich osud jim není lhostejný.
A tak prosím ty z vás, kdo chtějí a mohou pomoci: Pošlete jakoukoli sumu na číslo účtu PSOZ 179500872/0300. Heslo Koťátka 2023.
Moc děkujeme!
Pokud byste se na ně někdo chtěl přijet podívat, ověřit si, kolik jich je, napište prosím na mail psoz@seznam.cz nebo volejte na 728 193 712, abychom si domluvili, kdy přijedete.
Dále pokud byste někdo měli možnost poskytnout nově nalezeným dočasnou péči do doby, než je naočkujeme nebo vysoce březí kočičce na porod a odkojení a nebo ideálně vlastní domov, prosím, ozvěte se neprodleně!
Za všechny, které jsme společně dokázali, a ještě dokážeme zachránit moc děkujeme!
Hana Janišová a všichni z útulku PSOZ Kocour Felix
Mourinka Zuzanka a její dva černobílí kočičí kamarádi King a Zoro nejsou už nejmladší, ale ani moc staří, a vzhledem k tomu, že měli celý život perfektní péči u své úžasné paničky a její dcery, jsou na tom zdravotně i psychicky velmi dobře. Bohužel nejprve jejich milovaná panička a brzy pak i její dcera, která péči o ně převzala, letos zemřely. Kočičí trojice stále bydlí v jejich bytě v Praze 4, ale už dlouho to tak bohužel nepůjde. Syn jejich paničky se o ně obětavě chodí starat, ale domů si je vzít nemůže, kvůli skutečně těžce alergické manželce, ale do útulku je dát nechce, byli by mezi tolika jinými kočkami nešťastní. Pražský spolek ochránců zvířat se mu proto snaží pomoci najít pro ně nový domov. Ideálně pro alespoň dva z nich společný a pro dalšího zvlášť. Jsou to opravdu úžasní kočičáčci a novým majitelům přinesou do života spoustu radosti!
Zuzanka
Mourovatá kočička, 7 let. Kastrovaná a očkovaná. Je dost zvědavá a lidem velmi důvěřuje, takže se určitě brzy skamarádí.
King
Černobílý kocourek, stáří asi 8-9 let. Kastrovaný a očkovaný. Svému jménu moc čest nedělá – žádného dobyvatele nečekejte, King je hodný, klidný a mírný. Miluje hlazení a vůbec lidskou blízkost.
Zoro
Černobílý kocourek stáří asi 9-10 let. Kastrovaný a očkovaný. Prvotní nesmělost z něj padá hned, jak vidí, že se chystá něco k snědku. Lidi miluje a ty, kteří pro něj mají dobré papání, nejvíce.
K vyzvednutí jsou v Praze 4, na Pankráci. Adopční náležitosti jako u kočiček z útulku PSOZ.
Černá moc hodná kočička Meruňka byla pravděpodobně svými lidmi vyhozena, když čekala koťátka. Je totiž zvyklá na lidi a je extrémně přítulná. Přesto svoje miminka porodila uprostřed lesa poblíž Prahy, kam se sama, navíc vysoce březí, nemohla dostat. Naštěstí tam šla na borůvky paní, která miluje kočky a maminy s asi dvoudenními miminky pod keřem si všimla. Dala koťátka do košíku, který měla na borůvky, manžel vzal kočičku do mikiny a takhle nám je dovezli do útulku Kocour Felix v Klecanech. Bohužel u nás už, kvůli letošnímu šílenému návalu koťat, nemáme už ani jedinou volnou karanténu a tak rodinka musí být zavřená v kleci, což samozřejmě není dobré, maminu Meruňku to velice stresuje. Naléhavě proto hledáme pro ni a její tři, nyní už dvoutýdenní koťátka dočasnou péči do doby, než se koťátka naočkují a maminka vykastruje. To vše samozřejmě na naše náklady – Pražského spolku ochránců zvířat.
Sárinka, druhá kočička, pro kterou naléhavě hledáme dočasku, je podobný případ jako Meruňka, s tím rozdílem, že koťátka teprve čeká, podle veterinářka porodí asi první týden v srpnu. Je to kočička, kterou majitelé nechali v domě v Praze na Proseku, když jej prodali, aniž by je zajímalo, co s ní dál bude. Přinesla ji k nám sousedka, která ji tam od té doby krmila, ale nedošlo jí bohužel, že kočička není kastrovaná a začala to řešit až když Sárince začalo růst bříško. I Sárinka je nesmírně hodná, přítulná a vděčná kočička, která miluje lidi i přesto, že ji ti její opustili. Pro ni naléhavě hledáme dočasnou péči na porod a na dobu, než budou koťátkům dva měsíce. Také je pak naočkujeme a kočičku vykastrujeme – opět samozřejmě na náklady PSOZ. Obě rodinky si hned poté vezmeme zpět k nám do útulku, pokud by si však v dočasce nechtěli někoho z nich nechat. Jinak se není třeba bát, že by lidem z dočasky zůstali na krku.
Pomůžete jim někdo? Moc vás za ně prosíme, zaslouží si to! Jinak by bohužel museli strávit řadu týdnů v kleci!!!!
Kocourek Jeníček vás všechny moc prosí o záchranu svého, teprve šestiletého života! Zatím měl v životě štěstí v neštěstí, ale nyní to vypadá, že se štěstí k němu obrátilo záda – byla u něj totiž zjištěna FIP. Když budou peníze na léčbu, bude žít, když ne, má před sebou poslední týdny života.
Jeníček se narodil toulavé kočičí mamince v Praze na jižním městě pod keřem, kde zůstal sám ze čtyř sourozenců. Byl mu asi týden, když jeho maminku našel kousek od koťátek na silnici starý pán, který tam kočičky krmil. Mamince ani sourozencům už nebylo pomoci, ale Jeníčka, který ještě tence plakal, sebral. Bohužel mu poté koťátko ještě upadlo na zem, což se neobešlo bez následku – od té doby se Jeníčkovi klepe hlavička ze strany na stranu. Pán pak zavolal své známé, paní Janě, o které věděl, že to je veliká kočičí máma a koťátko jí svěřil. Paní Jana koťátko krmila z lahvičky, což bylo zezačátku obtížné, právě proto, že nedokázalo držet hlavičku. Časem už Jeníček začal jíst z mističky, ale dodneška mu padá hlavička. On se však s tímto hendikepem už naučil žít, takže mu neubírá na jeho stále dobré náladě.
Jak říká paní Jana, která je vlastně jeho maminka a velice jej miluje: „Je to ta nejčistší duše, která učí člověka milovat, pomáhá žít, smát se, a hlavně dává mému životu smysl."
Jeníček je hodně čistotný, neustále uklízí záchodky, každého oblizuje, chytá vodu do paciček, miluje všech pět kočiček, které spolu s ním u paní Jany bydlí – je to jeho rodina a on se o všechny s láskou stará. Spolu s paní Janou a kočičí rodinou se musel čtyřikrát stěhovat, ale pořád je ten stejný miláček, jako od koťátka.
Paní Jana říká: „Je to můj chlupatý bojovník, který miluje život, a hlavně si ho zaslouží. Já ale jsem v invalidním důchod, sice dělám, co můžu, chodím na brigády, ale na drahou léčbu FIP vydělat nedokážu. Jeníček je jedno obrovské srdce, které se přitulí pod peřinou, položí si hlavičku na moji ruku a packou mě jemně hladí po tváři. Moc prosím, pomozte mu žít!"
Pokud chcete a můžete, přispějte jakoukoli částkou na vyléčení kocourka Jeníčka! On i paní Jana si to zaslouží.
Účet: 179500872/0300, heslo Jeníček.
Laura je naprosto úžasné, mazlivé odrostlé kotě. Proto je naprostou záhadou, jak se mohla ocitnout uprostřed lesa, nejméně tři kilometry od nejbližšího lidského obydlí. Určitě ji tam musel někdo donést a vyhodit, protože takto přítulná kočička by tak daleko od svých lidí sama nikdy nešla. Co ale horšího – musel se jí takto zbavit, když byla těžce zraněná a vystavit ji tak pomalé smrti na sepsi nebo roztrhání lesním zvířetem. Kočička totiž měla těžce zraněné obě zadní tlapky – zřejmě ji něco ukouslo nebo rozdrtilo na obou všechny prstíčky, takže nemohla běžet, jen se plazila. Navíc měla už na obou tlapkách nekrózu tkáně v pokročilém stavu, takže takto musel trpět už několik dní.
Naštěstí ji 1. května našli hodní lidé, kteří byli v lese na výletě. Volali hned do PSOZ a na naše doporučení ji zavezli do Libiše, na veterinu, se kterou spolupracujeme. Paní doktorka hned přistoupila k operaci a ta se podařilo – ale jen den navíc, a bylo by bývalo pozdě!
Nyní je kočička v našem útulku Kocour Felix v Klecanech, kde jí tlapičky převazují a co hlavně – učí je bez prstíčků chodit. Dostala takové malé ponožtičky a velice se s „tetami“ snaží! A už nyní hledáme někoho, kdo by jí po doléčení poskytl domov – samozřejmě v bytě, protože ačkoli Laura bude zřejmě docela dobře chodit, na pobyt venku to nebude.
Bohužel operace a další veterinární péče (ačkoli paní doktorka pro útulek dělá velmi dobré ceny!), přišla skoro na 8.000 Kč, a to jsou pro nás v dnešní šílené době veliké peníze. Proto prosíme ty z vás, kdo si to ještě mohou a samozřejmě chtějí dovolit, o finanční příspěvek na operaci a léčbu kočičky Laury. Účet 179500872/0300, heslo Laura.
Ahoj lidičky,
jmenuji se Luna. Jsem asi rok stará kočicka. Narodila jsem se na okraji Berouna, v areálu mezi náklaďáky. Od miminka jsem velká bojovnice a ze všech sourozenců jsem přežila jenom já. Cele léto a podzim jsem strávila venku sama a hladová.
Před Vánoci jsem však našla útočiště v jednom autoservisu, kde si mi hodný zarostlý pán dal najíst a teplou deku. Oplatila jsem mu to pomazlením a on mi pak každý den plnil misku. V lednu mě ten pan posadil do auta a odvezl mě za svou rodinou. Čekali tam na mě dvě roztomilé děti a moc milá paní, která mi hned dala misku s papáním a teplý pelíšek. Ta paní na mne tak hezký koukala, hladila mě a já jsem věděla, že se do mě okamžitě zamilovala. A tak jsem našla svůj domov.
Druhý den začalo veterinární kolečko a koupání. I to jsem zvládla na jedničku. Pak přišlo první očkování, to se mi už tolik nelíbilo – měla jsem po něm teplotu, ale moje dvounohá maminka u mne spala na zemi, aby věděla, ze jsem v pořádku a hlídala mě.
Já si všechny zamilovala a všichni miluji mě, dokonce mi dovolili spát s nimi v ložnici a lidské mládě mi dokonce věnovalo svou postýlku, abych mu byla nablízku.
Byla jsem u svých lidí už tři měsíce, už mi bylo 11 měsíců tak se rozhodli nechat mě vykastrovat. 30. března jsem podstoupila kastraci, po narkóze mi taky nebylo dvakrát dobře, ale opět se o mne všichni starali. Při vyndání stehů se však stalo něco, co maminka nečekala. Paní doktorka ji řekla, že mám v bříšku tekutinu. Pak udělala různá vyšetření a řekla, že to je určitě FIP!
A to už se pak všichni věnovali mamince, protože ta spadla pod stůl... Pak moc brečela a svírala mě v náručí... Nakonec se dozvěděla, že FIP se dá už dnes léčit, jenže léčba stojí takovou spoustu peněz, kterou moji lidé nemají. Kdyby měli, dali by cokoli, ale takhle mohou dát jen část a co dál??? Moc prosím vás všechny - pomozte jim mě zachránit! Já bojují, ale bez téhle drahé (a jediné možné) léčby to nezvládnu!
Maminka se obrátila na Pražský spolek ochránců zvířat a ten uspořádal sbírku na mé uzdravení. Pokud mi tedy chcete pomoci, prosím, pošlete, i třeba jen malou částku, na účet 179500872/0300 na k tomu napište, že je to pro mě – kočičku Lunu.
Za sebe a za své lidi vám z celého srdíčka děkuji!
Luna
Asi dvouletého, bílomourovatého kocourka, kterému jsme v našem útulku dali jméno Simba, našli 1. dubna strážníci Městské policie v Říčanech. Původně si mysleli, že je mrtvý, ale ukázalo se, že žije, ačkoli má (zřejmě po nárazu auta) rozdrcenou čelist a vyhřezlé očičko. Později se ukázalo, že má i vyražené zuby a krvácí do dutiny ústní. Strážníci jej ihned vzali na místní veterinu, kde doktor provedl operaci rozdrcené čelisti a zašil mu víčko vyhřezlého oka, protože tím by se mohlo (snad) stát opět aspoň částečně funkčním. Poté volali k nám do útulku Kocour Felix v Klecanech, zda bychom se o kocourka po operaci postarali. Souhlasili jsme, a tak nám jej dovezli. Byl ještě částečně v narkóze a moc nevypadl, že by přežil. Ale už druhý den si sám sedl, mazlil se a bylo jasné, že má vůli žít. Vzali jsme jej na kontrolu k našemu veterináři a ten řekl, že oko se nakonec zřejmě bude muset vyndat. Ale hlavně kocourek nemohl s operovanou tlamičkou jíst, a tak bylo nutné mu zavést jícnovou sondu. To však už Říčany zaplatit nemohly, a tak to bylo a cokoli dalšího také bude na nás. Ale přece jej nenecháme zemřít, když se sám tak strašně snaží žít! Je to nesmírně přítulný, mladý kocourek.
Naše výdaje na veterinu však zatím činí zhruba 3.000 Kč, a ještě se zřejmě zhruba o 3.000 Kč zvýší. Prosíme tedy všechny hodné lidi, kteří si to v dnešní době ještě mohou dovolit o příspěvek na zavedení jícnové sondy a brzkou operaci očička! Každá částka velmi pomůže!
Účet: 179500872/0300, heslo Simba z Říčan.
Moc vám děkujeme a jakékoli informace o tom, jak se Simbovi daří vám rádi zašleme nebo je posléze najdete na našem FB a instagramu. A pokud byste tušili, kdo je majitelem Simby, dejte mu o něm prosím vědět, ať nám napíše nebo zavolá, jestliže o něj má ještě zájem.
Rézinka, Zrzeček ( s bílým koncem ocásku) a Zrzounek (všichni naroz. 2021) zatím ještě žijí na pozemku domu svého původního majitele v obci poblíž Prahy. Bohužel dovnitř nemohou, protože je majitel opustil a dům prodal. O hladu sice nejsou, protože je krmí hodná paní sousedka, ale vzít si je také nemůže, a tak jsou jen venku a nemají kde být. Přitom jsou to naprosto úžasní, přítuní tvorové, kteří milují lidi, a navíc jsou velice krásní. Pravděpodobně jsou to sourozenci, ale navíc Rézinka a zrzeček se mají moc rádi a jsou stále spolu, zatímco Zrzounek se s nimi také kamarádí, ale může být i bez nich. Pro všechny tři proto nyní hledáme domovy, pro Rézinku a Zrzečka společný a pro Zrzounka buď také společný s nimi nebo samostatný. Ideálně v domku se zahrádkou na bezpečném místě. Kdo jim dá domov, dá veliký dar především sám sobě – jsou úžasní!
Dvě žlutooké mourinky Růža a Malinká (naroz. 09/2022) byla jako opuštěná třítýdenní koťátka nalezeny v září minulého roku v králíkárně v jižních Čechách poté, co jejich kočičí mámu přejelo auto. Hodná nálezkyně je převezla do bytu v Praze – Stodůlkách, kdy holčičky vypiplala. Vyrostly z nich malé krásné šelmičky – vymazlené, hravé, pohodové a čistotné a nyní hledají domov u někoho, kdo by je měl rád. Jsou již vykastrované a očkované. Vyrostly v partě svých sourozenců a klidné rodině, jsou zvyklé bez problému cestovat v přepravce (i v MHD a vlakem), nemusí příliš malé děti (nechtějí být jako hračka, nemají rády křik), to se raději schovají. Jinak si rády hrají a mazlí se. Budou ideální kámošky do každé klidné domácnosti.
Už to vypadalo, že máme ještě chvilku klidu před začátkem kotěcí sezóny, když se k nám dostala tahle kauza. Všechny pochází z "depozita" jedné kočkařky, která žila v průmyslové zóně v Praze v garsonce. Paní se o kočky starala, ale bohužel se to zvrtlo. Zvrtlo se to až do takové míry, že k ní přijela KVS a nařídila kočky zabavit.
Když jsme souhlasili s jejich příjmem, rozhodně jsme nečekali takovou katastrofu. Přijali jsme osm zvířátek, ze kterých je víceméně zdravá jen jedna kočka. Jedno koťátko bohužel už není mezi námi.
Mezi kočkami je maminka, která měla dvě přibližně dvoutýdenní nemocná koťátka. Ona i její děti byli nemocní, koťátka měla zalepený nos i oči, špatně se jim dýchalo. Maminka měla zanícené mléčné, takže pro koťátka ani neměla mléko. Pro jedno ze dvou koťátek už bohužel bylo pozdě. Už když se k nám dostalo, bylo celé studené, umíralo, nechali jsme ho tedy bezbolestně odejít. Malá Viki, se ale statečně poprala s nemocí a teď už začíná prospívat. Maminka ji kojit nemůže, takže jsme každé tři hodiny v krmící službě.
Kocourek Mimi oproti ostatním vypadá ještě dobře. Bohužel ale ani on není zdravý, divně chodí. Bude ho příští týden čekat vyšetření, snad to nebude nic vážného.
Další je párměsíční kotě, je na tom velmi špatně. Ale má vůli žít, pořád by se jen mazlil. Bez boje to s ním nevzdáme.
Merli je zubožený huňáček. Byl celý zadredovaný, hrozně smrděl. Je to ale mazlík a klidný kocourek, je na dobré cestě. Kocourek Mimi plete nožkami, divně chodí. Bude ho příští týden čekat vyšetření. Kočička Lili oproti ostatním vypadá sice dobře, bohužel jí pro změnu za cca dva nebo tři týdny čeká porod a péče o koťátka. Dvanáctiletá bengálská kočka je hubená, ale zároveň napuchlá, tu také čeká podrobné vyšetření. A poslední kočička Micinka, vypadá zdravotně v pořádku, ovšem situaci snáší špatně psychicky.
Se všemi nás čeká spoustu práce a výdajů. Takoví chudáčci nás budou stát desetitisíce. Bez vaší pomoci jim nemůžeme dopřát život, jaký si zaslouží.Pokud byste chtěli na kočky přispět, můžete tak účinit na účtě 179500872/0300 nebo pomocí QR kódu, do poznámky "7 koček". Všem moc děkujeme!
