tel: 728 193 712 (volejte večer)

č.účtu: 179500872/0300

KoxIndy1

KoxIndy2

Dříve to byli normální kocouři. Dnes jsou traumatizovaní a jejich trauma projevuje tak, že jsou celý den zalezlí pod sedačkou, nalepení na sobě a za celý den nejdou ani na toaletu nebo se najíst či napít. Ven se odváží jen v noci, kdy je všude absolutní klid. Co se vlastně dvěma osmiletým kocourkům, Koxovi a Indymu, kteří dosud byli miláčky své majitelky přihodilo?

Číst dál...

MV1

Náš útulek kocour Felix v Klecanech, respektive naši kočičáci, se dočkali dalšího vylepšení. Dosud měli venkovní výběhy v podobě zasíťovaných voliér k dispozici pouze dospělé kočky, které obývají místnosti na jedné straně útulku, které jsou voliérami lemované. Jenomže celou dobu jsme litovali menší koťátka, která bydlí v místnosti směrem na parkoviště, které byla původně zamýšlená pro úplná mimina a tudíž se tam s voliérou nepočítalo. Nicméně nyní už ji máme i zde.

Číst dál...

Mimi N
Tahle čtyři kočičí miminka nám donesla 1. července paní, která je s dcerkou našla v krabičce u popelnice. Je jim asi 14 dní a ještě neumí sama papat. Pochopitelně by měla být u maminky, ale nějaký odporný lidský šmejd je mámě sebral a dal k popelnici. To, že je paní našla je zachránilo před sežráním okolojdoucím psem nebo před pomalou smrtí hladem a nebo před tím, že by je jiný šmejd přihodil k odpadkům.

Číst dál...

Lokalita2
Šest kočiček a čtyři kocourci, většinou ve věku kolem roku či dvou se dočasně stalo obyvateli jedné z karantén útulku PSOZ Kocour Felix v Klecanech. Jsou to však kočičky zvyklé na volný život a ačkoli nejsou v klecích, ale mají pro sebe samostatnou místnost, jsou zde v tak šíleném stresu, že se opravdu bojíme o jejich životy. Kočičky jsme odchytili v garážích v Libuši, kde se chystá rekonstrukce a kočky, dosud tam žijící a krmené by při ní přišly o život. Nájemce garáží je však velmi slušný člověk a má kočky rád, proto požádal Pražský spolek ochránců zvířat o odchycení. Postupně jsme je tedy odchytali, kočičky dali vykastrovat (kocourky dáme v nejbližší době), odblešili jsme je, odčervili a doufali, že si u nás zvyknou a budeme je postupně moci dát do nabídky. Bohužel opak je pravdou - chudáci jsou čím dál tím vystresovanější. Najíst se jsou pouze v noci, jinak se snaží být naprosto neviditelní. 

Číst dál...

Milí fanoušci a sponzoři kocourka Vanilky,

toto nám o víkendu poslali Běhanovi, u nichž je vanilka v domácím depozitu. Myslím, že to nemusím víc komentovat J:

„Vanilka se vydal po vlastni ose zkoumat kuchyn. Sem si vyskocil sam.“

Vanilka v poličce

Bublinka3

Napsala MUDr. Andrea Suchánková – 26.6.2013

Vracela před pár dny z práce, když se mi zdálo, že opodál v křoví něco strašně žalostně naříká. Kdo již nějakou dobu pečuje o kočky, má vyvinutý šestý smysl na kočičí neštěstí. Nevím, jak jinak bych statisticky popsala skutečnost, že nám kočkomilům osud pořád tyto zbědované tvory posílá do cesty. Snad poslední naděje?

Ani tentokrát šestý smysl nezklamal. V křoví dřepěla malinkatá mourinka, právě tak do dlaní, na první pohled těsně před smrtí. Pohled na ni byl děsivý. Nemohla pořádně na nohy, poraněné levé očko hnisalo a pojem kost potažená kůží v jejím podání nabyl zřetelný význam. A to už jsem viděla ledacos.

Číst dál...

Škrabadla
Dvě veliká, skutečně luxusní škrabadla, nebo spíše kočičí "stromy" si od 22. června užívají jednak koťátka v kotěcí sekci a jednak dospělé kočičky v hlavní dospělácké místnosti. Věnoval jim je pan Michal Dvořák, který už v minulosti daroval našemu útulku Kocour Felix mnoho báječných věcí. Za kočičky i za lidi mu moc děkujeme!

Vanilka
Černého, zjevně staršího kocourka Vanilku našla naše kolegyně Petra ležet na silnici před Neratovicemi, zjevně sraženého autem. Okamžitě jej vzala na veterinu. Kocourek byl na živu, ale, jak se ukázalo na rentgenu, měl tříštivou zlomeninu přední pacičky a komplikovanou zlomeninu stehenní kosti na zadní. Také měl menší otok na mozku. Přes to vše byl strašně milý, na hlazení reagoval vrněním a bylo jasné, že lidem důvěřuje, že jej zachrání.

Číst dál...

 

Zuz N 1

Ostatní kočky ve vesnici mi říkaly Marylin. Vždycky jsem si myslela, že je to podle Marylin Monroe, protože jsem tak krásná, ale prý existuje ještě nějaký Manson…?!!

Dobře, uznávám, že jsem měla nějakou škaredou srst a pořád mě něco svědilo, ale tatínkovi to bylo jedno, tak jsem si myslela, že je to tak normální. To jsem ještě bydlela ve vesnici za Prahou a myslela jsem si, že mě tatínek má rád. Pak mě ale srazilo auto a já se několik dní ploužila před domem s bolavou nožičkou a zlomeným ocáskem, mňoukala jsem pod oknem… a tak mi tatínek nakonec zavolal pomoc. Tak přeci mě měl rád!!!!

Číst dál...