Šest kočiček a čtyři kocourci, většinou ve věku kolem roku či dvou se dočasně stalo obyvateli jedné z karantén útulku PSOZ Kocour Felix v Klecanech. Jsou to však kočičky zvyklé na volný život a ačkoli nejsou v klecích, ale mají pro sebe samostatnou místnost, jsou zde v tak šíleném stresu, že se opravdu bojíme o jejich životy. Kočičky jsme odchytili v garážích v Libuši, kde se chystá rekonstrukce a kočky, dosud tam žijící a krmené by při ní přišly o život. Nájemce garáží je však velmi slušný člověk a má kočky rád, proto požádal Pražský spolek ochránců zvířat o odchycení. Postupně jsme je tedy odchytali, kočičky dali vykastrovat (kocourky dáme v nejbližší době), odblešili jsme je, odčervili a doufali, že si u nás zvyknou a budeme je postupně moci dát do nabídky. Bohužel opak je pravdou - chudáci jsou čím dál tím vystresovanější. Najíst se jsou pouze v noci, jinak se snaží být naprosto neviditelní.
Milí fanoušci a sponzoři kocourka Vanilky,
toto nám o víkendu poslali Běhanovi, u nichž je vanilka v domácím depozitu. Myslím, že to nemusím víc komentovat J:
„Vanilka se vydal po vlastni ose zkoumat kuchyn. Sem si vyskocil sam.“
Napsala MUDr. Andrea Suchánková – 26.6.2013
Vracela před pár dny z práce, když se mi zdálo, že opodál v křoví něco strašně žalostně naříká. Kdo již nějakou dobu pečuje o kočky, má vyvinutý šestý smysl na kočičí neštěstí. Nevím, jak jinak bych statisticky popsala skutečnost, že nám kočkomilům osud pořád tyto zbědované tvory posílá do cesty. Snad poslední naděje?
Ani tentokrát šestý smysl nezklamal. V křoví dřepěla malinkatá mourinka, právě tak do dlaní, na první pohled těsně před smrtí. Pohled na ni byl děsivý. Nemohla pořádně na nohy, poraněné levé očko hnisalo a pojem kost potažená kůží v jejím podání nabyl zřetelný význam. A to už jsem viděla ledacos.
Dvě veliká, skutečně luxusní škrabadla, nebo spíše kočičí "stromy" si od 22. června užívají jednak koťátka v kotěcí sekci a jednak dospělé kočičky v hlavní dospělácké místnosti. Věnoval jim je pan Michal Dvořák, který už v minulosti daroval našemu útulku Kocour Felix mnoho báječných věcí. Za kočičky i za lidi mu moc děkujeme!
Černého, zjevně staršího kocourka Vanilku našla naše kolegyně Petra ležet na silnici před Neratovicemi, zjevně sraženého autem. Okamžitě jej vzala na veterinu. Kocourek byl na živu, ale, jak se ukázalo na rentgenu, měl tříštivou zlomeninu přední pacičky a komplikovanou zlomeninu stehenní kosti na zadní. Také měl menší otok na mozku. Přes to vše byl strašně milý, na hlazení reagoval vrněním a bylo jasné, že lidem důvěřuje, že jej zachrání.
Ostatní kočky ve vesnici mi říkaly Marylin. Vždycky jsem si myslela, že je to podle Marylin Monroe, protože jsem tak krásná, ale prý existuje ještě nějaký Manson…?!!
Dobře, uznávám, že jsem měla nějakou škaredou srst a pořád mě něco svědilo, ale tatínkovi to bylo jedno, tak jsem si myslela, že je to tak normální. To jsem ještě bydlela ve vesnici za Prahou a myslela jsem si, že mě tatínek má rád. Pak mě ale srazilo auto a já se několik dní ploužila před domem s bolavou nožičkou a zlomeným ocáskem, mňoukala jsem pod oknem… a tak mi tatínek nakonec zavolal pomoc. Tak přeci mě měl rád!!!!
Co bych o ní řekla.... Byla pohodová. Byla překvapující v mnoha ohledech. Byla úspěšná. Byla přínosem pro nás i lidi, kteří ji navštívili. Bala slunečná počasím i náladou. A umístili jsme 9 koček. Ráda bych, aby to bylo víc. Ale to bych chtěla vždycky. Tak se s vámi podělím o pár postřehů. 1. den jsme na výstavě měli celkem 28 koček. 5 koček přivezlo sdružení Sluníčko, 5 koček sdružení Zachraň kočku. A 18 koček bylo z Podbrdska. Lidí přišlo hodně, ale nedokáži říci přesný počet, trousili se na výstavu ve skupinkách, volně, bez vstupného a tedy i bez evidence. Posedávali na lavičkách před výstavní místností, povídali si a zřejmě se jim u nás líbilo. Ten den jsme umístili čtyři koťata z pěti na výstavě. Odešel bílo-rezavý Honzík, a rezavý Tygřík a černý Čertík a mourovano-bílá Maruška. Ale domov nenašel nikdo z dospělých koček. A Sdružení Sluníčko a Zachraň kočku neumístilo žádnou kočku. Bylo mi to líto za dospělé kočky i za spřátelená sdružení. Druhý den byl jiný, více zvláštní. Dvě spřátelená sdružení již nepřijela, na výstavě jsme měli kočky jen my.
Karlík opět naléhavě hledá domov! Jen pro připomenutí, co jste už asi četli:
Karlík je kočičí dědoušek, může mu být 13, 15, možná 20 let. Do péče PSOZ se dostal začátkem února, kde se ve strašlivě zbědovaném stavu ocitl v autoservisu v Klecanech, odkud volali do útulku Kocour Felix. Dojeli jsme si pro něj a když jsme viděli, jak vypadá, putoval nejdříve na veterinu. Zde zjistili těžký zánět jícnu a dásní a z rozboru krve se ukázal ne úplně špatný stav ledvin, ale zato dost špatný stav jater. Dostal hned léky a infuzi a druhý den také jícnovou sondu, aby bylo možné jej krmit, protože polykat zatím rozhodně nemohl. Po třech dnech pobytu na veterině se stěhoval do domácího depozita, kde se členové rodiny deset dní střídali, aby každé dvě hodiny dostal sondou výživu a vodu a také předepsaná antibiotika. Po vyndání jícnové sondy byl Karlík již v pořádku a tak byl předán do dlouhodobé domácí péče.
O Judy a jejích koťátkách – třech vlastních a těch adoptovaných už jste se u nás mohli dočíst. Tohle je ale autentický deník, který nám z jejich z jejich pobytu v báječném domácím depozitu v Praze – Kamýku píše paní Muzikářová:
1.5.2014
Dobrý večer,
posílám Vám pár slíbených fotek Judynky v novém prozatímním domově.
Je moc miloučká a, zaplať pánbu, dobře žere – přece jen musí uživit tolik "pijavic", tak ji radši sleduji, jestli pořádně baští a pije! Před spaním jí dám ještě jednu kapsičku, ať jde spát s plným bříškem.
