Tento celkem mladý, kastrovaný, dobře živený kocour se našel 5. 4. 2014 v Jeremenkově ulici, Praha 4. Měl bílý obojek proti parazitům. S největší pravděpodobností je to kocour z domácnosti a může být jak ztracený, tak vyhozený. Prosím o zveřejnění a uvědomění vašich lidí.
To byla zpráva, kterou jsme zveřejnili 7. dubna, poté, kdy ho poblíž svého bytu našla jedna kočičí paní z Podolí. Vzala si jej domů a v okolí vylepila plakátky, že je nalezenec u ní.
Láska na první pohled to rozhodně nebyla. Když jsem JI v listopadu viděla poprvé, byla jsem….
…trošku v šoku – z toho, jak někdo může tohle udělat němé tváři…
…trošku jsem se JÍ štítila - tolik hnisu, krve a odporného nevímčeho jsem ještě neviděla…
…a slzy mi tekly úplně samy.
Byla jsem tehdy v Kočičím domě asi potřetí. Chodila jsem se o víkendech mazlit s kočičkama a uklízet jim „pokaděné“ záchody. A v jedné místnosti byla ONA. Kostřička potažena kůží. A to pěkně ošklivou kůží. Olysalou, špinavou, zakrvácenou. Její hlava byly jenom láskyplně vyhlížející očička v záplavě čerstvě rudé krve, zaschlých černých stupů a odporného hnisu. Neměla uši. Místo nich měla nádory velikosti dětské pěstičky. A já na něco takového nebyla připravená – moc jsem si JI chtěla pohladit a utěšit její bolest, ale bála jsem se JÍ i dotknout. Stála jsem u její klece, slzy mi tekly a ONA i přes tu klec vrněla a připadalo mi, že se mě snaží utěšit.
Není tomu tak dávno, co jsem při ranní léčbě měla asi za 10 minut hotovo; pár kápnutí do uslzených kočičích očiček, tradiční tabletka našemu ukňouranému Epileptikovi, ošetření některých kožních problémů a konec. Žádné kapačky, žádné přikrmování přímo do tlamičky, dokonce ani žádné injekce. Rozhlédla jsem se po chodbě plné pochrupujích kočiček a polila mě vlna štěstí: ano, tohle má SMYSL!
Příští víkend mě však v našem „kočičáriu“ čekalo Štístko….
Pandu už asi znáte – kdo by si taky tohoto krasavce na našich stránkách nevšiml, že? Ale koho ještě neznáte, jsou jeho zachránci. Lidé, pro které kočka není jenom „to, co chytá myši“, ale obětují svůj čas a často i nemalé finance na pomoc toulavým, často vyhozeným kočičkám. A právě tito úžasní lidé nám Pandu před několika dny přivezli, když už bylo jasné, že opravdu nikomu „nepatří“, ale hlavně bylo jasné, že je tento krasavec na ulici nešťastný.
Letos v dubnu jsme našim kočičkám pořídili novou krytinu do větší části voliéry. Loňský trávník na většině plochy totiž déšť a kočičí tlapky svorně proměnily v bláto, které naši miláčkové radostně nosili do všech prostor útulku. Firma Replast nám za opravdu přátelskou cenu prodala a položila plastové panely, které se používají do stájí a výběhů, a tak mají kočičáci ve svých voliérách nyní větší komfort a naše kolegyně v útulku o něco méně práce s úklidem. Více fotek najdete ZDE.
Julinka je asi rok stará, neuvěřitelně mazlivá kočička, které pro její obličejíček s širokým kořenem nosu přezdíváme Avatar (znáte ten film, ne?). Dostala se k nám do útulku od jedné slečny, která ji našla a původně si myslela, že patří její babičce. Ukázalo se ale, že se mýlí a babička cizí, navíc zraněnou kočičku nechtěla. Donesla ji tedy k nám, do útulku Kocour Felix v Klecanech. Kočička byla zjevně po srážce s autem, protože měla ochrnutou pravou přední tlapičku, zraněné oko a bradičku. Nechali jsme ji ošetřit na veterinární klinice Fenix a po dvou týdnech braní léků už má očičko i bradičku v pořádku. Tlapička však stále bezvládně visí a tak se pan doktor rozhodl pro amputaci. Když jsme mu však Julinku dovezli, ještě před narkózou ji vyšetřil a zjistil: milá Avatarka je vysoce březí (porodí asi kolem 18. dubna).
Fotky z domácího depozita
Milý Kočičí domečku...rychle se zabydluju v tomhle pensionu, odpoledne jsem už strávila se všemi v obýváku. Společnost mám ráda, ale na noc jsem šla do svojí ložnice. Taky mi pan fotograf konečně udělal pořádnej portrét. Ale řeknu vám, že je dost nešikovnej, musel mě vyfotit asi třicetkrát, než se mu to jednou povedlo. Ale sluší mi to co? Kdo by řekl, že jsem jenom "vobyčejná" kočka s útulku... Pozdrav všem tetám, kočkám i kocourům posílá Lucie - to je teď moje nový umělecký jméno...
Jak mnozí víme, právě dnes je tomu 100 let ode dne, kdy se narodil spisovatel, pábitel a kočkomil Bohumil Hrabal. Česká televize dnes na jeho počest zařadila do pořadu Studio 6 vzpomínání ze všech možných úhlů pohledu na tohoto skvělého člověka. Vynechat samozřejmě nemohla ani jeho odkaz kočičkám, o které se stará Pražský spolek ochránců zvířat. Záběry z našeho útulku Kocour Felix a povídání o vtahu Bohumila Hrabala k Pražskému spolku ochránců zvířat najdete ZDE
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096902795-studio-6/214411010100328 Musíte dojet až skoro nakonec pořadu (160:55)
Druhý Karlíkův den v novém domově. Vypadá to už, jako by tam bydlel odjakživa. Ale začal si značkováním vymezovat teritorium, ačkoli ho domácí kočky nechávají na pokoji. Tak ho asi čeká velmi brzy kastrace.
