tel: 728 193 712 (volejte večer)

č.účtu: 179500872/0300

Marjánka

Tento příběh spolu s dalšími byl napsán pro potřeby nadace na ochranu zvířat, která svou akcí Naplňte misky v útulcích velmi pomohla kočičkám v našem útulku Kocour Felix.

 

Ahoj, jmenuji se původně Marjánka, ale teď si nechávám říkat Jacqueline.

Narodila jsem se v srpnu roku 2013 v kočičím domě Kocour Felix v Klecanech. Můj život byl skvělý, seznámila jsem se se spoustou kamarádek, pobíhaly jsme rády venku a měly jsme klid. Čas od času přišli nějací lidé a chtěli se mazlit. Na to já ale nikdy moc nebyla.

Jednoho slunečného dubnového dne ale za mnou přijela slečna, která mi tuze voněla. Musela jsem jí pořád olizovat a okusovat prsty. Po nějakém čase se objevila znovu, s přepravkou. Moc jsem nechápala, co se děje, přece mě nechce odvézt někam pryč, do cizí země, k cizím kamarádkám? Utíkala jsem, co mi síly stačily, ale náš byteček nebyl bohužel dostatečně velký, byla jsem odchycena.

Po příjezdu na nové místo jsem se dala na úprk a naštěstí jsem našla tu nejmenší skulinu, jakou si umíte představit, do které jsem se schovala. Slečna na mě sice byla hrozně moc hodná, pořád mi podstrkovala nějaké ňamky, ale já neměla na jídlo ani pomyšlení.

V noci se ale hlad přihlásil o slovo a tak jsem musela vylézt ze svého úkrytu. Výborně jsem se najedla a při té příležitosti jsem prozkoumala okolí. Byl to nezvykle velký prostor plný nejrůznějších věcí, které jsem nikdy předtím neviděla. Do pár z nich jsem zkusila plácnout packou, ale udělalo to takový randál, že jsem raději zalezla zpátky a rozhodla jsem se, že v úkrytu setrvám tak dlouho, jak to jenom půjde.

Po několika dnech mi ale ta slečna začala připadat sympatická, a tak jsem na dvě packy z úkrytu vylezla a nechala jsem si dát ňamku. Bylo to fajn, tak jsem se rozhodla, že se nechám pohladit. A tedy dámy a pánové, to byla neskutečná slast. Musela jsem se pořád kroutit a válet sudy. No nebudu vás napínat, nakonec jsem i vylezla ven, protože tohle jsem si chtěla užít pěkně v prostoru.

Teď už bydlím s paničkou Jíťou a páníčkem Jeníkem 6 týdnů, každý den se ňuňáme, já jim dávám pusinky, hlavně Jítě, protože ta mi moc voní. Každý den si spolu hrajeme, já si hraji dokonce i když nejsou doma, mám tu totiž různé myšky a sisalové míčky, a to je strašná bžunda. Nejradši dělám to, že se rozběhnu a vší silou skočím z boku na pelíšek – kukaň, který se tím nárazem převrátí.

Minulý týden jsem navíc dostala dárek, hádejte co? Nevíte? Nechali zasíťovat celý balkón, takže mám konečně další prostor pro dovádění. A zaslechla jsem, že mi možná koupí malý tunel, já totiž strašně ráda noruji, zejména pod deku. Prý by ze mě byl výborný pes na Agility, nevíte někdo, co to je?

Na holky z kočičího domu si občas vzpomenu, ale vlastně mi nechybí. Říkám si, že taky určitě našly nebo najdou tak úžasné páníčky, jako mám já.

Pac a líz, vaše míca Jacqueline (asi je všem, zejména ženám, jasné, že se jmenuji podle té krásné Jacqueline Kennedy J ) z domu u J + J, takže vlastně J + J + J, jeeee, to je fajn :)