tel: 728 193 712 (volejte večer)

č.účtu: 179500872/0300

ZELI

Tento příběh spolu s dalšími byl napsán pro potřeby nadace na ochranu zvířat, která svou akcí Naplňte misky v útulcích velmi pomohla kočičkám v našem útulku Kocour Felix.

Zelinka a dcerka

Náš příběh s kočkami začal před dvěma lety, kdy jsme od kamarádky dostali toulavého kocoura, kterého jsme pojmenovaly Pan Kočičák. Do té doby jsem já osobně kočky neměla úplně v lásce, vždy jsme byli psí rodina, ale Pan Kočičák tohle všechno změnil. A čím? Svojí povahou, chytrostí a tím, jaký dokáže dodat klid a lásku. Máme ještě pejska Milušku, 6let, Jack Russel teriér, neskutečně hodná a myslí si o sobě, že je nějaký gaučový pejsek, miluje klid, sedačku, mě a naše dva synky. 

Ale zpátky k příběhu o kočičkách, které jsme adoptovali v Klecanech.
Zelí2
Děti si přály ještě jednu kočičku, koťátko. A tak jsme se vydali 26.6 směr Klecany, kde jsme měli vyhlédnuté černé koťátko. A proč černé? Protože se kluci dozvěděli, že černé kočičky skoro nikdo nechce, že nosí smůlu a protože jsme rodina, která jde vždy proti proudu, tak rozhodnutí bylo jasné. Černá kočička, která na nás v útulku čekala, byla malinká, krásná a také měla maminku, na kterou byla velmi fixovaná. A jak myslíte, že to dopadlo? Domů jsme si odváželi maminku i s dcerkou. V útulky byli velmi příjemní a líbilo se mi, že po mně paní Janišová chtěla, abych s sebou vzala i pejska, abychom viděli jak na kočky bude reagovat. Ale Miluška není klasický pejsek, tu zajímá naše náruč a jídlo:-). Kočky ani náhodou, spíš má tendenci se o ně starat než je honit.
Koťátko Fifinka a maminku Zelinka (říkáme jí ZELÍ ) jsme si přivezli domů a ač byla Zelí velmi plachá, ihned si lehla ke staršímu synkovi, a byla to láska na první pohled. Fifinka je klasické „tele“, přes den spí, v noci řádí, lítá nám po hlavě, kouše nás do palců u nohou a krade vše co najde. ZELÍ spí přes den v šatně, večer se přijde pomazlit, najíst a zase pomazlit. Musím také dodat, že od prvního dne jsou holky velmi čistotné. Holky máme téměř měsíc  a jsou prostě neskutečné, slovy se to nedá popsat, nevím, ale sama nepoznám, zda je pes či kočka „ s papíry“. Lásku vám dají stejnou a ty z útulku možná ještě větší. Jejich příběh, který si prožili je naučil třeba určité plachosti a strachu z lidí, ale o to větší vděčností za každé pohlazení. Cesta k nim je delší, ale o to cennější a my bychom chtěli poděkovat všem, kteří zvířatům pomáhají, protože bez nich bychom neměli další dva členy naší rodiny, které zde mají své místo. DĚKUJEME!!!!!!
 
 
 
S PŘÁNÍM HEZKÉHO DNE
 
Andrea Lišková a kluci