tel: 728 193 712 (volejte večer)

č.účtu: 179500872/0300

Burd1

Tohle je příběh, který mi napsala paní Burdová. Začal ale takto:

Burdovi nedávno našli koťátko, holčičku. Původně mě kontaktovali, jestli by ji mohli dát k nám do útulku, že mají už doma jednoho kocoura. Ani ne tak mě, jako přímo kočičce se ale podařilo rodinu přesvědčit, že se pokusí nechat si ji a s kocourem je skamarádit. Kdyby to nešlo, tak jsem slíbila, že ji vezmeme. Ale věděla jsem, že to půjde. Na rozdíl od starších koček kocour se obvykle s kotětem (bez ohledu na jeho pohlaví) za týden až deset dní skamarádí a často je to pak krásný vztah na celý život. A Burdovi hlavně dokázali, že kdo chce pomáhat zvířatům, tak ten jim prostě pomůže a nesnaží se jen přehodit zodpovědnost na někoho jiného. Zkuste se inspirovat :)

Burd2

Přeji vám dobrý den,

jak jsem slíbila, posílám foto ze sbližování kočičky a našeho Matesa.

Napřed byla týden zavřená v izolaci. Měla extrémně silný ušní svrab,

zánět v očích a v nose. Tak jsme jí čistili uši, kapali do očí a do nosu.

Taky dostala kapku do kožichu na odčervení a odblešení.

Chodili jsme se s ní mazlit ale nemohla běhat volně po bytě.

Vždycky když jsme od ní odešli, tak hodně mňoukala, takže Mates ji

poslouchal za dveřmi a čichal pod prahem. Když jsme ji vzali do ruky

a zdálky mu ji ukázali, tak se naježil, prskal a utekl. Postupně si na občasné

návštěvy začal zvykat a mohli jsme je k sobě přiblížit až na metr.

  1. pátek odpoledne byla Baruška na kontrole svrabu a na očkování.

Svrab už nemá ale zánět v očích a v uších má pořád, takže kapeme dál.

Za tři týdny půjdem na přeočkování a dostane další kapku na odčervení.

  1. pátek jsme ji tedy už mohli pustit volně. Mates ještě občas syčel

ale už to bylo lepší. Na noc jsme ji raději ještě zavřeli, aby jí nic neudělal.

Zatím měli oddělené bedýnky a jídlo. V sobotu se celé dopoledne honili

ale rozhodně to nebylo hraní. Spíš oba chtěli mít přehled, kde je nepřítel.

Pak se tak unavili, že celé odpoledne spali – ale oba zalezlí v bezpečí

a daleko od sebe. 

  1. neděli ráno mi to přišlo o něco horší, Mates ji začal plácat tlapkou.

Třikrát jsem mu dala na zadek. Dost to pomohlo, od té doby se snaží.

Večer spolu dokonce spali na jednom gauči. Sice každý na jiné straně

ale je to pokrok. Mates dokonce ukázal břicho. Od neděle odpoledne

mají společnou bedýnku a oba na ni chodí. Jídlo mají odděleně ale střídají se.

Dnes ráno dokonce jedli z jednoho talíře, ale to jsem nestihla vyfotit.

Myslím, že Mates se nejdřív hodně bál. Baruška si z něj nic nedělala

a klidně by po něm skákala. To by byl hrůzou bez sebe. Takže jí musel

dát najevo, že on je silnější. Když z něj začala mít respekt, tak ji vzal

na milost.

Martina Burdová