tel: 728 193 712 (volejte večer)

č.účtu: 179500872/0300

p2020032 Dva týdny po smrti našeho miláčka Waltera, který u nás pobyl zbytečně krátce, něco málo přes tři roky, jsem s dětmi vyrazila opět do Jahodnice, abychom naší pozůstalé Káje pořídili kamarádku, protože Kája je sice už zralá kočka, něco přes tři roky, ale pořád je to pošuk, který si chce hrát a v tomto ohledu jí tedy Walter už neuspokojoval.

Na doporučení a dle popisu ze stránek jsme se zaměřili na Housku, protože jsme vlastně nehledali kočku pro nás lidi, ale pro kočku Káju.

 

Houska je krasavice inteligentní a shlížela na nás z vrchního patra odpočívadla, odkud se mi ji podařilo po chvilce boje urvat a chovat. Chlapci hned začali hučet :“Mami, Housku, Housku!“ a tak s námi hned Houska odjela.

Po příjezdu domů se ukryla pod sedačku, kam jsme jí přistavili záchod a žrádlo, aby to neměla daleko a nebála se. Vydržela tam celé dva dny a přesně po 48 hodinách se prostě rozhodla, že u nás teda bude bydlet, nažrala se, udělala potřebu a vylezla.

Je, pravda, stále plašší, zejména před námi lidmi, ale nechá se i lapit a mazlit.

Ovšem vůči Káje to je jiná. Ještě na ni Kája nepřestala vrčet a syčet a už se o ní otírala a doslova se začala opičit. Fakt to vypadá jako bychom si namísto kočky přivezli opici. Kája vyskočí na sedačku do larisy, Houska vyskočí na sedačku do larisy. Kája vyběhne na mišuge štunde, Houska vyběhne na mišuge štunde. Kája k misce, Houska k mice (tam je to asi nejpochopitelnější). 

Sžily se holky víc než dobře a snad se Houska časem poddá i nám lidem a nechá se hladit a chovat.

Škoda jen, že už jsme zase na stop stavu ze strany manžela, protože opuštěných kočičích kožíšků je pořád víc než dost.