ADÉL

Byl konec března a v PSOZ zazvonil telefon. Volal muž, který se nás zeptal, jestli bychom nemohli k nám do útulku Kocour Felix vzít jeho 11 koček, které má (přeloženo: si namnožil) v bytě a nyní kočky musí pryč. A pokud mu je nevezmeme, bude je muset prostě vyhodit ven. Bylo to sice šílené vzít tolik koček právě v době, kdy se očekává každoroční kitten boom, ale co jsme mohli dělat, riskovat, že je vyhodí jsme nechtěli.

Muž samozřejmě neměl ani auto, ani přepravky, a tak se pro ně kolegyně vypravila. Když nám pak líčila, co tam viděla, v jakých podmínkách kočky žijí, byli jsme opravdu rádi, že jsme je odtamtud vysvobodili. Malý byt téměř bez zařízení, jeden jediný kočičí záchod, přetékající nikdy neuklízenými výkaly, které ostatně byly v bytě úplně všude. Jediná miska na vodu a úplně prázdná miska od granulí.

To nejhorší překvapení nás ale teprve čekalo, když jsme všechny, 6 kočiček, 4 kocourky ve věku od dvou do čtrnácti let a jedno tříměsíční kotě vzali na prohlídku na veterinární kliniku Sokolníky. Dvě z kočiček byly březí, z toho jedna již vysoce a tři kocourci měli polámaná žebra, zřejmě je musel někdo surově kopat. Všichni dospěláci byli podvyživení a měli ve strašném stavu zuby, samozřejmě včetně zánětů dásní. Jediný, kdo byl zdravý, bylo kotě.

Adélka byla napřed velmi ustrašená. Na lidi neútočila, ale kontakt nevyhledávala. Když už je s námi ale nějaký ten měsíc, je z ní velký mazlík a přílepka. Hledá milující domov, kde bude mít svého člověka, který už jí nikdy neublíží.