Další zlomená kočičí duše - naše Marie. Marii jsme přijali před pár týdný z Drastů, městečka poblíž našeho útulku. Není to první ani poslední kočka z této lokality, spolupracujeme tam s řádem jeptišek, které se s naší pomocí starají o kočky bez domova. Marie ale není od jeptišek, Marii našla hodná paní náhodou. Kulhala a bylo vidět, že jí bolí nožička. Přijali jsme ji k nám a první co udělala, bylo, že zhltla hned kapsičku, byla chudák tak hladová, že by klidně snědla kilo žrádla. Mysleli jsme, že to bude jasné, že to bude opět nějaká zlomenina, ty jsou sice na léčbu nákladné, ale kočky se z ní dostanou. Ale bohužel je všechno jinak. Marie má zlomeninu, ale starou zlomeninu ocasu, která už srostla - a ne špatně. Bohužel když si zranila ocásek, úraz jí poškodil nerv, který pokračuje do její zadní packy. Ačkoliv je packa zdravá, Marie v ní má bolesti - něco jako lidé po amputaci. Je to zdánlivě neřešitelná situace. Marušku nožka bolí, odlehčuje ji. Někdy ji používá, potřebuje ale vždycky přestávky na ležení v pelíšku. Postupně se zlepšuje, už je schopná běhat přes den, ale k večeru si vždycky zaleze na dečku a potřebuje pauzu. Chtěli bychom pro Marušku najít domov, ale domov to nemůže být ledajaký. Marie potřebovala mít všechno v dosahu, aby kdyby jí nožka zrovna bolela, nemusela chodit daleko pro jídlo a na záchod. Naštěstí jak šel čas, tak Marie svojí nožku rozchodila. Pořád se nepohybuje tak ladně jako normální kočka, ale vyskočí všude, kde potřebuje. Určitě nemůže být venkovní kočka, před nebezpečím by neutekla. Ale ze všech ostatních stran je připravena odjet do nového domova.