Některým lidem by živé zvířátko nemělo nikdy přijít do ruky. Ano, lidé dělají chyby, ale kdo z toho odejde s traumatem do života je koneckonců jen to zvíře. Na začátku října jsme dostali telefonát, že se nalezlo kotě. To není nic nového, taková klasika. Ale jak se našla, to už zas taková klasika nebyla. Julinka 8. 10. seděla v parku Stromovka. A ne jen tak na volno, seděla zavřená v opuštěné přepravce, celá zabalená ve vlassstních výkalech. Bez naděje na pomoc, bez naděje na to, že by aspoň mohla venku někde shánět potravu. Díky bohu je Stromovka frekventované místo a tak měla aspoň šanci - jedinou, že si jí někdo všimne. Někdo, komu nebude lhostejná. A šanci naštěstí dostala. Nebylo to s ní jednoduché, byla začervená až za uši a trpěla hnusnými průjmy. Naštěstí se nám podařilo Julču dát dohromady a vyléčila se. Dnes už je očkovaná a hledá domov. Domov, kde už jí nikdo neopustí, kde už ji nikdo neodsoudí na smrt. Domov navždy.